LDT Smetanova Lhota I. TURNUS

Letní dětský tábor

Simpsonovi 2010

Odjezd na Cestu kolem světa

1.den – čtvrtek 1. 7. 2010

A je to tady. Všichni účastníci Simpsonových kolem světa za 14 dní dorazili do Smetanky. Po výstupu z autobusu začalo vítání a objímání a pusinkování.

Děcka se ubytovala do svých paláců, byla seznámena s areálem a poučena o bezpečnosti. Nechceme přeci, aby se někomu něco stalo. Na hladové táborníky už čekal poctivý guláš a kolínka, který připravili naše milé paní kuchařky. Nastalo osobní volno, někteří ještě vybalovali, jiní už nedočkavě obsadili místa pro sportovní účely. Fotbalové hřiště, volejbalové hřiště a modrá laguna byly dětmi přeplněny. Při volejbalu se tipovalo, kdy už nám spadne míč do řeky. Tradice by se totiž měly dodržovat. Teď však nastal čas pro slavnostní nástup, který zahájil naší cestu kolem světa…

Zazněla úvodní znělka! Přišla rodina Simpsonových, někteří přijeli i autem, jako v seriálu, což bylo velmi vtipné… Tábor byl tímto zahájen. Po vyfocení všech oddílů jsme se přesunuli do jídelny k zapečeným bramborám.

Tak a teď už šup vyčistit naše krásné žluté tvářičky a uložit do hajan…

Po vyslechnutí několika písniček na dobrou  noc v podání našich vedoucích  už bylo slyšet jen jediné: „Dobrou s kobrou!“

Rozdělení do tlup a batikování

Pátek 2. 7.

Vzhledem k tomu, že ve večerních hodinách došlo ke stávce  novinářů, nedostal se nám včas do tisku aktuální článek o dění ve Smetfieldu. Naštěstí máme na místě svého tajného agenta, který nám poskytl pár zajímavých informací. Ráno všichni vstali, sešli se na snídani i na nástupu, takže dovolená zatím beze ztrát. Dopoledne proběhlo v režii oddílových vedoucích opět beze ztrát- až na jednu naraženou ruku ošetřenou felčarem v Sandcity. Po dobrém obědě v podobě houskového čehosi s flákotou masa z blíže neurčeného tura, politého čímsi, co připomínalo krev onoho zvířete – místní to nazývají edensauce- se všichni uložili k odpočinku, aby po svačině mohli smočit svá pečená těla v místním zálivu. Ve stínu palem proběhlo losem rozdělení do tlup, které spolu budou soutěžit při hracích dnech. Jsou zde zastoupeni obyvatelé různých pohlaví všech věkových kategoriíJ. První hrací den nás čeká již v sobotu, a proto je třeba se na něj řádně připravit. Tlupy si losují barvu na batikování a celé odpoledne věnují přípravě bojových dresů. Před večeři již visí barevná trička na šňůrách a čekají na odpaření tekutin, jež se nepodařilo vyždímat. Večer si opět organizují program vedoucí ve svých oddílech. Jaký to se jistě dozvíme ze slibovaného novinářského článku v příštím vydání Smetnews.

Zatím stále bojujeme s vysvětlováním podstaty třídění odpadu, jelikož jsme hned na začátku naší cesty kolem světa zjistili, že svět zdá se být ohrožen ekologickou katastrofou nebývalých rozměrů. A zabili nám Kennyho. A Barta jsme zatím nenašli.

Petra Lobo

2.7. Oddíl číslo 8news

Ráno byl nástup, všichni ještě ospalý jsme šli po nástupu do lesa a hrály jsme hru s kartičkami, kterou samozřejmě vyhrálo naše družstvo. Po hře byl oběd, dobrá rajská ale ještě před obědem se naše vítězné družstvo šlo koupat. Po koupání oběd a po obědu jsme šli všichni do bazénu se vyblbnout a následně jsme rozdělily do tlup. Už jsme byly tlupách a batikovaly trička. Po batikování jsme šli zase se koupat a následně byla večeře po večeři jsme se osprchovaly a šli spát někteří z nás po večerce měli večerní hlídku. Po hlídce jsme se konečně vyspaly a připravily na další den.

Necenzurováno, neopravováno, nepřibarveno.

Ropná skvrna v Mexickém zálivu

3.7. Oddíl číslo 1 news.

Kráva, nahrazující nám tradičního kohouta, se s námi pozdraví svým typickým „Bů“, díky čemu si vyslouží mnohanásobné odkázání do různých oblastí lidského těla, kuchyňského náčiní, oplocení a ani naše české luhy a háje se oné kraví návštěvy neubrání. S rozespalým mručením se dobelháme do umýváren, ale chuť nám přece jenom spravý snídaně. Natláskáni marmeládou ve zdraví absolvujeme dopolední program, abychom se po zbylí čas mohli cachtat v bazéně a nebýt oběda, možná bychom tam zůstali doteď. Po odpoledním klidu, kdy se starší oddíly snaží nastřádat energii válením a mladší si pobíháním zajišťují rozcvičku se konečněrozprchneme do tlup a ropná skvrna nemá žádnou šanci. stavení hráze pomocí špejlí, pexeso s ponožkami a zadržování dechu a dopravování balónků do člunu, těmito prostředky zachraňujeme planetu od hrozící katastrofy. Večer nás čeká výroba oddílových vlajek, nebo táborák, a když se ručička hodinek dotkne půl desáté, zalezlí ve svých peřinách a spacácích při ukolébavkách usínáme jako vzorné děti. Samozřejmě s vyčištěnými zoubky.

Necenzurováno, neopravováno, nepřibarveno.

Rozdělení do tlup a batikování

První diskotéka

4.7. Oddíl číslo 7news

Den začal budíčkem, jako pokaždé okolo osmé hodiny raní. Po raní hygieně a vydatné snídani jsme šli každý uklidit chatky, stany a hned poté následoval nástup, kde nás hlavní vedoucí řekla co budeme ten daný den dělat a hned na to jsme šli hrát různé hry, které pro nás vedoucí připravil.

Když jsme dohráli, tak jsme mohli do bazénu a za chvíli na oběd, po obědě jsme šli na své lůžko kde jsme odpočívali o odpolední klid. Po odpoledním klidu jsme šli hrát další hry a potom opět do bazénu a poté na večeři. Po večeři jsme se šli převlíknout na večerní diskotéku a po diskotéce jsme šli na kutě.

Jakub Kameník

Pár slov od vedoucí tábora

Pondělí 5. 7.

První třetina tábora je za námi. Ve čtvrtek jsme se se Simpsonovými vydali na cestu kolem světa, v pátek jsme si batikovali trička, abychom se ve světě poznali, v sobotu jsme se při prvním hracím dnu pokusili vyřešit ekologickou katastrofu v mexickém zálivu, za což jsme od mezinárodní organizace UNESTO získali příspěvek na naši už tak levnou last minute dovolenou, že vlastně budeme cestovat zcela zdarma. Získali jsme certifikát na použití jakékoliv dopravy s fotkou celé naší rodiny a free pasy pro všechny účastníky zájezdu. Na oplátku jsme slíbili, že pokud se setkáme na ostatních kontinentech s ekologickými problémy, pokusíme se je také vyřešit. Získání certifikátu jsem náležitě oslavili v neděli při večerní megasimpsons show, kde jsme se při tancích v tropických teplotách rozloučili s americkým kontinentem.

Prvním účastníkům zájezdu už se v pondělí podařilo získat čestné občanství s možností neomezeného pohybu po americkém kontinentě.

Následovat měla cesta do Asie, ale v odpoledních hodinách nastaly problémy s čínskou ambasádou. Odevzdali jsme jim ke kontrole všechny pasy a doklady. Nebyly nám však dosud vráceny a bez nich nemůžeme být odbaveni. Naštěstí nám vyšla vstříc Austrálie, která nás přijme i bez dokladů. Naše dnešní plány na uspořádání celotáborové hry Hon na králíka nám překazilo počasí, my se však nevzdáme a pomůžeme Austrálii zbavit se nepůvodních zvířecích obyvatel. Zatímco řádily monzunové deště, navštívili jsme místní kino.

Nyní již se chystáme k zaslouženému odpočinku do našich srubů a stanů. Dobrou s kobrou.

Austrálie a hon na králíky

Úterý 6. 7.

Austrálie, zdá se, zmítá se v problémech. To je ovšem výzva pro nás Simpsonovi a jejich přátele ze Smetfieldu. V noci bylo třeba zabránit požáru buše a proto se hrstka statečných a odvážných dobrovolníků, které se podařilo dostat z postelí, vydala do okolí hledat ohniska požárů. Dvacet nejodvážnějších z celkem 38 členů oddílu teenagerů a nejstarších chlapců a dívek prošlo svoji stezku odvahy a získalo tak čestný bod do celotáborového bodování.

Dopoledne se všichni jali nacvičovat disciplíny na letošní letní olympijské hry a procvičovali orientaci v terénu, uzlování a střelbu z pušky na cestu z města.

Když jsme se po obědě (polévka s bramborem a mletým turem, kynuté pečené žlutohnědé kostičky, polité sladkým žlutým krémem) dooblizovali, mohli jsme konečně, díky umoudření počasí, pomoci řešit australský megaproblém s přemnoženými králíky. Vypukla hra Hon na králíky (stručný popis hry: copak je to za vojáka aneb ulov si svého vedoucího-králíka). Vedoucím se konečně po letech podařilo odbourat individualismus ve svých řadách a domluvit jednotnou strategii, což vedlo k úspěchu, (byli chyceni pouze dva králíci) a hru vyhráli. Děti však byly zklamané, že hra trvala jen chvíli a chtěli opakování. Tak jsme jim to umožnili a vyběhli jsem do okolních lesů ještě jednou. Díky vytrvalému boji všech zůčastněných došlo k nerozhodnému výsledku, což znamenalo získání půl bodu do celotáborového bodování a snad již spokojenosti našich svěřenců.

Po této hře ještě bylo třeba pomoci při záplavách i požárech, které jsou v Austrálii snad na denním pořádku, a proto jsme při druhém hracím dnu pomáhali hasičům hasit, a záchranářům zachraňovat a nosičům nosit.

Po večeři si největší hladovci (druhý a sedmý oddíl) ještě založili soukromý malý kontrolovaný požár a opekli na něm pár buřtů. Teď už jen večerní hraní a DOBROU S KOBROU.

Petra Lobo

Asijské přístavy

Pohled dětí

Ve středu 7.7.2010 jsme vztávali v 7:30. Náš pokoj ještě ležel a za chvíli jsem vylezli z postele a šli jsme se umýt a poté uklízet. Ihned po úklidu jsme šli na snídani. Po snídani byl nástup, po kterém jsme šli přímo na pole, kde jsme hráli odehrála velmi povedená hra s názvem přístavy. Nedaleko se pásli koně, na které jsem se po skončení hry šla podívat.

3. oddíl – Smetfielďačky

Pohled vedoucí

Po 2 svátečních dnech jsme opět začali něco dělat. Už jsme nemohli spát déle, a tak ráno v 7,30 už ťapaly táborem všechny děti. Dopoledne jsme strávili v našich barevných tlupách na poli, kde jsme hráli úžasnou hru přístavy. Myslím, že všichni byli zapáleni do boje o cenné body. Po výborném odpočinku a obědě se každý oddíl rozběhl za svým programem. Někdo hrál hry v lese, někdo vyplenil zásobu nanuků ve Smetance. A večer-, To jsem zalezli do svých pelíšků a teď se těšíme na zítřejší výlet…

Velký souhrn z cesty kolem světa

Sobota 10. 7. – Úterý 13. 7.

Ve středu jsme se při celotáborové hře přístavy přesunuli pře Malajsii a Indonésii do Asie. Cestou jsme místním ostrovním státům postiženým vlnou tsunami pomáhali převážet zásoby, což nám značně ztěžovali všudypřítomní piráti, ale nakonec se nám většinu zboží podařilo dopravit do potřebných oblastí.

Ve čtvrtek jsme se krásně vyspinkali a rozhodli jsme se cestou kolem světa pokračovat ve zkoumání ekologické nezávadnosti asijského vnitrozemí. Vzhledem k tomu, že Homer Simpson je odborník na slovo vzatý, vyrazili jsme na etapy na kontrolu podezřelé čuňské jaderné elektrárny JeTelín. Stav čuňských silnic a kvalita řidiče způsobila (a možná se nás taky chtěli zbavit – v Čuně nikdy nevíte), že se část výpravy (slovy sedm osob) zbavila ještě v autobusu části ranního pokrmu. Nakonec se nám podařilo proniknout do informačního centra JE JeTelín. V místním kinosále jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací o JE, o palivu, jeho získávání (už víme z čeho vzniknul uran), o ukládání vyhořelého paliva, shlédli jsme kreslený film o atomech a v 3D projekci jsme si prohlédli areál JE, štěpení atomu, zpomalování částic atd. atd. V přilehlých místnostech zámečku Vysoký Hrádek, kde se informační centrum nachází, jsme prošli expozice s modely, fotografiemi, výukovými programy i pc hrami pro děti, nabrali jsme si informační materiály, omalovánky a pexesa a s nafasovanými igelitovými pytlíky jsme opět nastoupili do autobusu, který nás odvezl do města s poetickým názvem  沙 čili Shā. Zde jsme podnikli nájezd na místní vetešnictví a stánky s pochutinami a odpoledne jsme se vrátili na naši základnu, kde jsme se po náročném putování odpočívali v Modré laguně, abychom se rozloučili s Asií a přesunuli se do Evropy.

V pátek proběhl hrací den číslo tři, při kterém jsme již na evropském kontinentě pokusili zabránit dalšímu znečišťování Baltského moře. Pomohli jsme jak se dalo, tento problém se však musí řešit dlouhodobě. Když jsme při rozborech vody zjistili, co vše je v moři spláchnuto, vyhledali jsem k osvěžení v moři raději více na jih, abychom se připravili na přesun na africký kontinent.

V sobotu to začalo. Cesta z města. Branně orientační závod, při kterém bylo zapotřebí vyběhat všechna potřebná povolení a razítka na cestu do Afriky. Po zkušenostech se zadrženými doklady před cestou do Asie jsme se rozhodli najít příslušné úřady v křivolakých uličkách města Crème na jihu Francie sami. Většině hlídek se to podařilo a můžeme tedy vyrazit do severní Afriky. Rozloučení s Evropou proběhlo v záři diskotékových světel.

V neděli jsme se rozhodli, že se do Afriky dopravíme jedině lodí s bazénem. Bylo takové vedro, že jsme z něj za celou cestu skoro nevylezli. Samozřejmě zbyl i čas na spoustu různých her a hlavně přípravu na blížící se olympijské hry, jinak bychom se v bazéně rozpustili. Co nás tedy zaručeně z bazénu vytáhlo, byla výborná svíčková k obědu. Ta neměla chybu.

V pondělí dopoledne se naše výprava zúčastnila olympijských her v severoafrickém městě Room. Ráno všichni sportovci nastoupili k slavnostnímu zahájení, kde pronesl řeč i Juan Antonio Pomeranč, kterého se nám podařilo po chvilce pátrání najít (trpí již totiž  ztrátou paměti a orientace), byl přečten slib závodníků i rozhodčích, přinesena olympijská vlajka a zapálen olympijský oheň. Naši reprezentanti při tuhých bojích o posty nejvyšší dosáhli skvělých výkonů a byli při večerním ukončovacím ceremoniálu odměněni drobnými věcnými i dobrými cenami. Na závěr všichni dostali od Homera a Marge Simpsonových sladké Homerovy koblihy. Následoval ještě táboráček nejmladších oddílů a stezka odvahy, na kterou se přihlásilo sedm dobrovolníků (z toho jedna dívka), jen pět (z toho jedna dívka) se jich však nakonec na cestu nočním lesem vydalo.

V úterý nám přálo počasí a přineslo v dopoledních hodinách pár mráčků, což nám umožnilo ve zdejších rovníkových podmínkách uskutečnit pár her. Odpoledne již nastal poslední hrací den, kde jsme řešili ekologické problémy černého kontinentu. Zítra se přesuneme na skok na Antarktidu, čímž zakončíme cestu přes šest kontinentů, trošku se ochladíme a pozítří zpátky domů.

Už se všichni moc těšíme na své blízké.

Dobrou s kobrou.

Závěrečné slovo ze Smetfieldu

Cesta občanů Smetieldu kolem světa skončila! Všichni se zdárně vrátili domů a nám nezbývá než pronést závěrečná slova díků. Tak tedy, děkujeme:

  • všem dětem, které na táboře nezlobily
  • všem vedoucím a praktikantům, sportsmenovi, kultuře a marodce za jejich úsilí během tábora (nebylo to jednoduché v tom horku)
  • provoznímu personálu za jejich péči a dobré jídlo
  • všem sponzorům a dárcům, kteří přispěli k radostnějšímu a zpestřenějšímu prožití tábora
  • :-) nesmíme zapomenout na JE JeTelín za výdrž při našem „zájezdu“ :-)

Díky! Vydržte i pro příští rok/ky! :-)

za poděkování se podepisuje Petra Marge Lobo, Michal Homer Tarant

Zanechat komentář