LDT Smetanova Lhota I. TURNUS

Více fotografií naleznete ve fotogalerii.

1.7. – Příjezd do Smetanky

Denisa Hatinová – 10 oddíl-teenageři

A je to zase tady! Rok se s rokem sešel a my se opět chystáme na cestu plnou dobrodružství do našeho tábora. Natěšení táborníci nastupují i s vedoucími a ostatním doprovodem do autobusu, který je doveze až do našeho indiánského prostoru. Pěkné počasí nám zatím šaman neobstaral, začalo i pršet a foukal studený vítr. Nakonec však všichni v pořádku dorazili. To bylo radosti! Nechyběla upřímná obětí, která jako každý rok naznačí jasnou přátelskou atmosféru mezi všemi účastníky. Naši indiáni se pomalu přesouvali do svých chatek a stanů, vybalovali si věci a hned poté se dostavili na vynikající oběd, připravený pečlivě vyškolenými kuchaři-rýže s omáčkou na žampionech s hovězím masem.

Nastal polední klid, který jsme využili k dovybalení osobních věcí. Jako každý rok je i letos potřeba seznámit se s okolím tábora, a tak i dnes jsme zaběhli do lesa, řekli si co se smí, co je naopak zakázané atd… Někteří z nás, zvláště noví malí indiánkové zůstali v táboře a představili se. Odpoledne uteklo jako voda, pro nás už byla připravena vynikající večeře-sekaná s bramborem.

Ještě plní energie jsme byli schopni zahrát si nějaké ty ,,míčovky“, čímž jsme se perfektně zabavili až do přípravy na večerku. Poté jsme se vrhli pod hřejivé vodopády, které očistily náš pot, stejně tak jako zubní kartáčky k vydrhnutí tesáků. Nyní už je tu nejvyšší čas jít spát. Po poslechu krásných písniček v podání našich opatrovníků nezbývá už nic jiného než ,,DOBROU S KOBROU“.

2.7. – Druhý táborový den

Vít Andrle, Zdeněk Fanta – služební oddíl č. 9

Ráno nás jako obvykle vzbudila kráva a táborníci si opět užili zimy. Po snídani byl nástup v kostýmech a šaman aspoň trochu rozjasnil oblohu. Jednotlivé oddíly předvedli své taneční vystoupení, následovalo společné foto s vlajkou a fota oddílů.

Potom se rozřazovalo do devíti tlup. Každá tlupa si vybrala barvu na batikování (batikovalo se dopoledne).

Po výborné svíčkové se 1. a 9. oddíl připravoval na výlet do indiánské osady Fort Hary za „nedalekými“ Miroticemi. Do osady nás odvezli auta. Mohli jsme si zde vyzkoušet různé indiánské bojové techniky. Házeli jsme lasem, tomahawkem, nožema a oštěpem. Také se střílelo z pušky, koltu a luku. Vše bylo za indiánské dolary (1 $ = 10 Kč). Poté jsme navštívili indiánské muzeum, kde nás provedl jedenáctiletý průvodce Jindra. Bylo to moc zajímavé, někteří jedinci si šáhli na býčí penis (čtvrtka 9. oddílu a  1. oddíl). Po osvěžení kofolou jsme vyrazili zpět k táboru. Dorazili jsme unavení a 9 šla rovnou jako služební oddíl připravovat večeři.

Večer většina oddílů hrála sportovní hry (frisbee, přehazovaná, fotbal, …). Ve 20:45 se všichni (kromě 10. oddílu) připravovali do postelí. Vedoucí nás uspali obvyklými písničkami a 9. oddíl až do půlnoci hlídal tábor. Tak skončil 2. táborový den.

Fotogalerie 2. 7. 2011

3.7. – Trénink odolnosti indiánů proti vodě a zimě

Ráno nás přivítaly kromě naší milované stračenky i pořádně ledový déšť, který nám bubnoval o plachty stanů celou noc a doprovázel nás po celý den. Pršelo i zatímco jsem snídali známou klasiku: rohlík máslo marmeláda čaj.

Deštík přerušil i naše plány a dopolední program, takže vedoucí museli rychle  zorganizovat provizorní kino v jídelně. Promítal se roztomilý animák  „Jak vycvičit draka“, který se líbil  jak malým tak i velkým .

Po obědě jsme zariskovali a hrací den tak proběhl během slabších či silnějších tropických přeháněk. Všichni praní se o míč, slalom u zdravotnic či vedení  podle hlasu zvládli více méně bez zranění i přes ztížené podmínky.

Po famózním kuřeti s bramborovou kaší, měl každý oddíl vlastní večerní program. Všechno to rychle uteklo a najednou nás už hnali do postelí a noční sbor nám zpíval ukolébavky.

1. oddíl, teenageři, vedoucí a praktikanti hlídali náš spánek zatímco se počasí oteplovalo. Tak konečně skončilo období dešťů u nás ve Smetánce.

Autorská práva na tento článek vlastní děvčata z prvního oddílu. Necenzurováno, nepřibarveno .

Fotogalerie 3. 7. 2011

4.7. – první indiánský ro©k

Noc nebyla až tak studená, jak zlí duchové vyhrožovali. Ráno se počasí umoudřilo a většina našich bojovníků se vydala do nedaleké osady bílých tváří vyměnit bizoní kůže za nějaké ty výdobytky civilizace. Ostatní hráli hry na hřišti i v okolních lesích. Po sqělé čočkové polévce a výborném vepři s knedlíkem a zelím nastal krátký odpočinek a znovu „hurá!“ do her, soutěží a malování oddílových vlajek, tentokrát však již pod dozorem sluníčka.

Po večerním guláši z nedalekého Mexika se opět vrátily vydatné deště. To však nikomu nevadilo, protože konečně přišel toužebně očekávaný Ro©k indiánů v místní taverně. Za zvuků indiánských píšťal a tamtamů začal divoký indiánský tanec oslavující odchod zimních duchů a příchod jara. Sestoupila k nám noc a znavení indiáni ulehli do svých vigvamů.

Howgh. Líná huba – holý neštěstí.

Fotogalerie 4. 7. 2011 (a částečně 5. 7. 2011)

Zprávičky 8.oddílu

Zdravíme babičky, maminky, tatínky a přinášíme vám pár řádků o nás. Počasí nám zatím nepřálo a tak jsme se v pondělí ráno probudili opět do vodou nacucaných mráčků. Náladu nám to naštěstí nezkazilo, proto jsme se vrhli na míčové hry, stavění domečků v lese nebo na hry v táboře.

Po obědě si celý tábor s plnými bříšky odpočinul a pak jsme začali tvořit indiánské vlajky. V táboře bylo najednou plno barviček a my také ukázali svoji kreativitu. Večer byla diskotéka, takže holčičky vyndaly své šatičky a kluci konečně měli příležitost se také ukázat. Poté celý tábor spokojeně usínal a těšil se na zážitky následujícího dne

8.oddíl

Necenzurováno, nepřibarveno, neopravováno.

5.7. – jarní tee pee stojí

Celou noc nepřetržitě pršelo a pršelo, až se nám kolem deváté hodiny ranní už docela vypršelo a pršet už nezačalo. Naopak mraky byly postupem dne rozehnány lehkým vánkem a opět se k nám vrátilo slunce, tentokrát určitě nadlouho. Dopoledne navštívili (netradičně koňmo) nejmladší bojovníci pevnost Fort Harry. Starší a zkušenější luštili indiánské šifry, trénovali obratnost i rychlost v různých bojových hrách, tvořili vlajky a dělali si hlad na šunkofleky s rajčatovým salátem.

Odpoledne se neslo v podobném duchu jako dopoledne a všichni indiáni utužovali svaly a jitřili mysl v okolních prériích i lesích.

Vzhledem k tomu, že nám šaman Šedivý lišák kouřovými signály potvrdil příchod jara, postavili jsme konečně slavnostní tee pee na posvátném palouku. Trvalo to sice trochu déle, než jsme předpokládali, ale náčelník Největší vítr již není nejmladší a paměť mu tolik neslouží a jeho návod na stavbu slavnostního tee pee, vyrytý před lety do bizoní kůže, byl velmi špatně čitelný. Nakonec se všichni se svými úkoly vypořádali na výbornou, maximálně chvalitebnou, a užili si chvilku osobního volna.

Zasloužená večeře byla naprosto vynikající a chvály seslané na kuchaře bylo tolik, že ho jeho pomocníci a pomocnice museli podpírat, aby ji unesl. Děkujeme všem.

Tak ještě pár her zvládneme, namalovat nějakou tu vlajku a hajdy do peřin, tedy vlastně do kůží. Za chvíli již budou znít kytary a…Dobrou s kobrou.

Howgh. Líná huba – holý neštěstí.

Fotogalerie 5. 7. 2011

Zprávičky 2.oddílu

Nás oddíl číslo dvě začal svůj den dobře, počínaje raním nástupem. Nás oddíl měl ten den převzat táborovou službu. Náš ranní program začínal luštící hrou v lese. Po poledním klidu jsme přebírali službu.

Odpolední program byl jen v táboře a měli jsme na pilno… Luštili jsme indijánská slova a dělaly společně oddílovou vlajku. Společně jsme vymysleli název oddílu INDIJÁNCKÉ MRŠKY. Večerní program byl společně s osmým odd. hráli jsme FRIZBÍ. S osmým oddílem plných kluků nebyla o srandu nouze. Náš den skončil noční službou.

2. oddíl

Necenzurováno, nepřibarveno, neopravováno.

6. 7. – druhý hrací den

První část dopoledne prožily děti v režii svých oddíláků, čas před obědem vyplnila oblíbená akční hra „Hon na lišku“. Po megaúžasné číně s rýží nastal polední klid, kde všichni sbírali síly na druhý hrací den „Jarní volání“.

Boje mezi tlupami byly nelítostné, ale v duchu fair play. Večerní program byl opět v rukách oddílových režisérů. Indiáni se průběžně připravují na olympiádu a orientačněznalostnědovednostní závod.

7. 7. – výlet do Písku

Budíček nám zazvonil časně ráno, abychom stihli kluky vytáhnout z postele, vyčistit si s nimi zuby, poklidit a připravit věci na dopolední výlet do Písku. V 9:30 jsme už stáli na nejstarším kamenném mostě ve městě Písek. Obhlédli jsme pískové sochy na pobřeží Otavy a zavedli jsme kluky do centra města. Tam si kluky rozdělili naši praktikanti do skupin a procházeli s nimi město a především udělali dlouhou zastávku v hračkárně. Ve 12 hodin se všichni  úspěšně sešli opět na mostě a vyrazili jsme na oběd do tábora.

Počasí nám celý den přálo, proto po krátkém poledním klidu nebyla jiná možnost než nahnat na většinu odpoledne naše kluky do bazénu. Zbytek odpoledního programu jsme strávili hraním míčových her. Než jsme se nadáli, nastal čas večeře a večerního programu. Kluci se spárovali s děvčaty a běhali po vyznačené trase po lese ve snaze zapamatovat si co nejvíce obrázků rozvěšených na stromech. Do cíle doběhla poslední soutěžní dvojice a nastal čas se jít umýt a zalehnout do postele.

Poslední věc, co od nás děti večer ještě uslyšely, byly naše táborové písně a “DOBROU S KOBROU“

8. 7. – Písek a služba

V poslední pracovní den tohoto týdne se oddíly 4, 2 a 8 vydaly na nákupní výlet do Písku.

Ráno nás trochu postrašilo počasí, ale nakonec na obávaný déšť nedošlo. Po krátké cestě vlakem jsme se ocitly v Písku, dostaly pokyny, co dělat a co ne, a po skupinkách jsme se rozešli za svými vysněnými věcmi. Každý jsme si užili shoppingu až až, zdlábli jsme pár nezdravých věcí i doplnili zásobu sladkostí.

Zpáteční vlak měl sice zpoždění, ale nakonec jsme se zpět do Smetanky dostali. A nastalo odpočinkové odpoledne po tak náročném výletu. I slunko se nám zase ukázalo, tak jsme se vyřádili v bazénu a nachytali trochu bronzu. Po večeři měly některé oddíly táborák, který byl hezkým zakončením tak náročného dne.

9. 7. – Skupina NIGHTWORK? V naší indiánské vesnici?

Oddílová vedoucí JájaHuš – 6. služební oddíl

9. den našeho indiánského ro(c)ku začal sice deštivě, ale hned po výborné snídani se na nás usmálo sluníčko.

Program jsme zahájili pasováním indiánů na Sběrače, Stopaře, Lovce a Bojovníky. Daný titul se uděluje na základě získaných bodů v celotáborové hře jednotlivců. Poté se oddíly vydaly podle programu plnit své úkoly.

Náš oddíl trénoval na blížící se Olympiádu. Vylepšovali jsme skok daleký z místa, hod koulí, krátký i dlouhý běh a hod šipkami. Všechny disciplíny jsme plnili v rámci oddílové soutěže. Po výborných indiánských výkonech jsme s radostí skočili do bazénu.

Po obědě jsme odpočívali a šetřili síly na 3. hrací den. Opět jsme si změřili výkony mezi „tlupami“ a snažili jsme se získat body každý pro tu svou.

Po tomto klání nám všem neskutečně vyhládlo a tak jsme večeři snědli během chvilky. Po večeři nás čekala Diskotéka (druhý indiánský Ro(c)k) a velké překvapení. KONCERT skupiny NIGHTWORK!  Jejich vystoupení nás dohnalo málem k šílenství.

Malé děti chodily s památníčky pro podpis a podpis Vojty „Díka“ zdobil nejednu ruku. Uzavíraly se sázky, jestli jsou praví nebo ne a padla i památná věta z úst jednoho z nejmladších indiánů: „Zpěváci jsou falešní, ale podpisy pravé.“

Po koncertě se všichni chystali na stezku odvahy. Odvážní jedinci ztvrdili svou odvahu podpisem na bizoní kůži, která na ně po noční cestě lesem čekala v táborovém tee-pee.

Plni zážitků z nabitého dne jsme všichni sladce usnuli.

10. 7. – Indiánský branný den – fotogalerie

11. 7. – Čtvrtý hrací den a fotbalový turnaj

Dobré ráno-zabučí kráva…( pá, pa pá pá, pa pa ….)

Vynikající snídaně od Honzíka a Vlastíka-marmeláda s rohlíky . Dopolední program jsme strávili s našimi vlastními Apači. Skvělá zábava byla opět tam, kde měla být. Došli jsme na si na skvělý oběd. Každý pokrm, připravený letošními kuchaři, byl naprosto výtečný. Moc jsme si je chválili. Po poledním klidu se přesouváme na hřiště a nastává 4.hrací den. Konkurence je veliká. Tlupy jsou až na malé výjimky vyrovnané. 1.soutěž je s balónky, naplněnými vodou. Už jejich příprava byla velmi komická. Pár teenageru vběhlo do umýváren a začali je plnit vodou. To bylo škody! Skoro to vypadalo,že bude víc těch prasklých než naplněných. Hra spočívala v tom, že si týmy kradly balonky navzájem, vyhrál ten, kdo jich měl nejvíce. Účel 2. hry byl co nejdelší hod papíru od celého týmu. Papírek neměl být mokrý, jenže my indiáni máme domýšlivé hlavičky, takže jsme na papír plivali, a pak z něj udělali kouličku. Poslední hra byla s míčky a probíhala tak. Naši stopaři a nyní i lovci házeli míčky na igelit, se snahou trefit se do středu. Po náročném dni už byla nálada jen na bazén a pořádný odpočinek.

Denisa Hatinová –Teenageři.

Necenzurováno8)

slideshow id=39]

12. 7. – Olympiáda

„Dobré ráno, děti,“ zazní slova vedoucího.

„Mám pro vás skvělou báječnou zprávu! V 7.45 se sejdeme na hřišti a dáme si perfektní rozcvičku,“ pokračují jeho vlídná slova. No nedá se nic dělat, a tak se tedy celá indiánská družina sešla na hřišti za jediným účelem- rozhýbat své tělo. Dnešním dnem začíná tradiční smetankovská olympiáda. Po snídani na doplnění energie nastal slavnostní nástup. Tahle atmosféra se nezažije nikde a nikdy jinde. Celý tenhle ceremoniál má v sobě obrovskou energii. Příchod všech závodníků se svými vlajkami, další je příchod bohyň s olympijskou vlajkou a nakonec z řad závodníků zástupci, kteří přinesou olympijský oheň , čímž zahájí olympijské hry 2011. Sportovci se rozdělí podle věkové kategorie a začnou jednotlivé disciplíny: skok z místa, marathón, vrh koulí, sprint, oštěp. Táborníci se snaží jako o život! Poté nastal klídek u bazénu , doplněné energie v jídelně a jít se odpočinout  bylo to nejlepší rozhodnutí, jak strávit polední klid. Odpoledne jsme se opět vrátili k našim opatrovníkům, kteří pro nás vymysleli pestrý program. Hry v táboře, v lese, na hřišti… Teď už ale je nejvyšší čas na večerní vyhlášení výsledků všech vytrvalců. Sportovci netrpělivě čekají na svá umístění. Vyhrávají zkrátka jen ti nejlepší. Když už je omedajlováno, vyhlášen i pětiboj, zbývá už jen říct, kdo  je nejlepší sportovec . Pro letošní rok se jím stal Michal Mottl a z dívčích zástupkyň Míša Gajdošíková. Gratulujeme všem umístěným! Nyní nás čeká véča a táborák. Ještě tedy indiánské zpívánky na dobrou noc a už si necháme jen zdát ty nejkrásnější sny… DOBROU S KOBROU!!!

Denisa Haitnová- Teenageři.

Necenzurováno8)

Pár informací, co už máme za sebou a co nás ještě čeká.

Indiáni jsou již tak znaveni a zahlceni různými úkoly, že nám nějak nestíhají dodávat články do zpravodajství, proto je třeba vyčmoudit pár kouřových signálů.

Včera (v pondělí) odpoledne byli pasováni indiáni do vyšších hodností a proběhl poslední hrací den „Barvy podzimu“, který opět zahýbal pořadím jednotlivých tlup. Dopolední i večerní program probíhal v rámci oddílů a byl naplněn nácvikem olympijských disciplín, hraním indiánských her, koupáním ve smetanové zátoce a táborákem. Den tradičně zakončila večerka zpívaná za doprovodu kytar.

Dnes jsme zvládli olympiádu i s vyhodnocením, bazén, hřiště i les, teď probíhá táborák a ještě pár her a po večerce plánujeme stezku odvahy pro starší bojovníky.

Zítra nás čeká výlet do hornického muzea Příbrami. Snad k nám duchové bouří a deštů budou shovívaví. Večer budeme odpočívat, snad u bazénu. Za deště možná shlédneme nějaké pohyblivé obrázky.

Ve čtvrtek ještě musíme zvládnout dvě tlupové hry Přístavy a Ubongo, odpoledne slavnostní zakončení tábora a vyhodnocení nejlepších indiánů ve všech bodovaných soutěžích a večer závěrečný Indiánský ro(c)k.

V pátek se sbalíme, snad ještě ošplouchneme v bazénu, uklidíme tábořiště a přijedeme za Vámi.

Howgh. Líná huba – holý neštěstí

13.7.

Jako každý oddíl, tak i my jsme si udělali táborák, Na táboře celkem přirozená, skoro až povinná událost. Největší problém byl pokaždé stejný-rozdělat oheň. Nakonec se nám to ale vždycky povedlo… Opekli jsme si buřty, chleby, zazpívali jsme si a bylo nám hej! „Touha je zázrak, kámo zázrak…“ „Já chci mít čapku s bambulí…“ „Nad stádem koní….“ Malí kluci si hráli kolem nás s míčem, někteří z nich se snažili sahat do ohně s novinami, čímž chtěli vytvořit větší plameny… Děti byly všeobecně moc šikovné. Na jedné ruce by jsme nenapočítali, kolik buřtů spadlo do ohně, na zem, na trávu.. proto zde byli Teenageři, kteří ochotně zakročili a pomohli mladším táborníkům, takže o hladu nikdo nezůstal. Po závěrečné písni se všichni odebrali se svým oddílovým vedoucím od táboráku do chatiček, kam se ulehli k hlubokému spánku. Vyslechli si ještě pár písniček na dobrou noc od našich indiánských náčelníků a teď už jen šupky na kutě. Den byl náročný…

Denisa Hatinová-Teenageři

Necenzurováno8)

Příjezd

Indiánský kmen „Makarónů“ se rozloučil po svém. Podívejte se….